24. týden u Medvíďat
V pondělí ráno jsme se netradičně vydali na autobusovou zastávku směr Košutka, vystoupili jsme na konečné a vydali se prozkoumat okolí. Klukům padl do oka zdejší výkop, po důkladném prozkoumání jsme pokračovali dál. Zvolili jsme cestu skrz louku, která byla zarostlá vysokou trávou a tak děti neviděly nic kolem, byly jako v pralese. Na rozcestí jsme si sundali batohy a kluci hned začali hasit blízké i daleké požáry, holky raději trhaly uschlé květiny. Ochutnali jsme zimní šípky. Když hasiči volali záchranku, přijela paní doktorka. Jako na zavolanou. Přinesla nám obrázky na kterých bylo jak se staráme o naše tělo. Po chvíli povídání je děti třídily na hromádky podle částí těla – jak se staráme o vlasy, nehty, zuby a celé tělo. Nakonec si každý mohl jeden vzít domů. Vydali jsme se na dětské hřiště, kde medvíďata i jejich batohy vyzkoušely jízdu skluzavkou a také prolézačky. V devět hodin jsme už zvonili na Verunčinu maminku, paní zubařku. Po odložení bund nám ukazovala, jak se čistí zoubky. Společně jsme si prohlédli ordinaci a rentgen zubů a hurá do křesla. Všem medvíďatům paní doktorka zkontrolovala a spočítala zoubky, společně si čistili zuby. Děti dostaly Diplom za statečnost a také zoubkovou pohádku, tak měly velkou radost. Ordinace se všem líbila. Po prohlídce jsme se rozloučili a vyrazili na autobus. Cestou do školky jsme chodili po obrubníku, pohráli si v uličce mezi zahrádkami, poslou
chali ptáčky, zahráli jsme si hru Zlatá brána se zoubkovskou motivací úst a procházející potravy.- V úterý jsme se nasnídali v hale a brzy vyrazili na procházku. Zamířili jsme cestou vlevo od altánku. Holky si hrály na rybičky, které utíkaly před žralokem, a kluci na rytíře. U lavičky medvíďata zřídila obchod, zřejmě vietnamský, protože zde mluvili „vietnamsky“ a prodávali vše, Natálka hledala kamínky. Pokračovali jsme na místo, kde je plno pařezů. Někteří z nich skákali, Kubík dělal sochu rytíře, Natálka prozkoumávala hromadu klacků a Žofka s Verčou si nedaleko postavili cirkus. Sami děti připomněly hru Čáry, máry, fuk, ať tu není… a když řekly doktorky, přišla zrovna paní doktorka. Dnes si pro děti připravila několik hádanek a hlavně se hrálo divadlo. Každý herec si zvolil, jakou bude hrát roli a potom jsme v roli zažili „celý den“. Po spaní si všichni při ranní hygieně vyčistili zuby, sešli se zdravé na snídani, a po práci zasedli s umytýma rukama k večeři, po večerní hygieně šli spát. Hra měla velký úspěch. Protože si děti všimly zdejších ptačích budek, vydali jsme se k nim. Někteří cestou našli ptačí pírka, z čehož měli radost. Ve školce jsme si pochutnali na obědě a odpočinuli si. Odpoledne nás čekala velká oslava Maruščiných pátých narozenin a opožděná oslava Verunčina svátku. Maruška sfoukla pět
svíček na dortu, zazpívali jsme jí a dostala malý dáreček – rolničku pro štěstí. - Ve středu ráno jsme stáli na mostě nad kolejemi a trpělivě vyhlíželi vlak. Tentokrát ale nejel! Protože bylo mrazivo, šli jsme počkat na ostatní medvíďátka nahoru do školky, prohlídli jsme si tam zase vermikompostér a žížalky, zručně jsme vystříhávali papírové vločky, Žofinka s Kubíkem stavěli kostkový dům. A hojně se prohlížely knížky, Zdeni četla z nové knížky D.O.M.E.K. Protože byla Péťa po nemoci, uvítala angličtinu uvnitř. Projít jsme se šli až pak. Pozdravili jsme slunko, protože jsme si přáli, aby vysvitlo, sbalili jsme kostky na sezení, lopatky, kyblíčky a vyšli na pláž. Hra s vodou a pískem nikomu nevadila, i když bylo pošmourno. Před obědem nám ještě paní doktorka ukázala, jak to je v našem těle s jídlem, kudy putuje a co se s ním děje. Zvláště starší medvíďátka si prohlížela doktorskou knihu se zájmem. Odpoledne jsme pozorovali ptáčka v krmítku a také stavěli z kostek dlouhé koleje pro mašinku i koníčka. Zase jsme se houpali na oranžové houpačce (která už je opravená) a věnovali jsme se Bobíkovi a Flíčkovi.
- Čtvrteční ráno jsme čekání na později příchozí medvíďátka strávili také ve školce. Jiřík s Kubou nám předčítali z papíru doktorskou básničku a moc jim to šlo, obě sloky zvládli! Svačinku od Míši tentokrát nakrájely a připravily Verunka, Maruška a Natálka. Nakrájely i zeleninu! Když jsme vyšli ven, rozhodlo se, že půjdeme přes altánek, kde nám Maruška slibovala překvapení, až ke Koloběžce. Velký výlet. Pozdravili jsme sluníčko a šli. Po cestě jsme zaslechli datla a snažili jsme se ho i uvidět, zahráli jsme si n
a schovku, Natálka se vždycky schovala tak, že jsme ji nenašli! A už jsme byli u altánku. V altánku prý bydlí bezdomovec. Ale ať jsme se dívali, jak jsme se dívali, nikde nic, co by napovídalo, že tam bydlí. Pak nám Maru prozradila, že je všechno schované nahoře! A opravdu. Koberečky, deky, jídlo, obdivovali jsme všichni, jak je tu uklizeno a že není vůbec poznat, že to tu někdo obývá. Povídali jsme si s dětmi na to téma, proč se člověk stane bezdomovcem … a to už jsme byli u Koloběžky. Šli jsme tentokrát ještě za ni, protože jsme chtěli zahlédnout Větviččinu jurtu. Místo ní jsme našli mechový svah a snažili se vyškrábat nahoru. Taky jsme chodili po kládě. A potkali paní doktorku, dneska nás naučila „Polámal se mraveneček“. Odpoledne se nám splnilo naše přání, svítilo sluníčko! A tak jsme se po svačince rychle vydali ven, užít si ho.
