29. a 30. týden Medvíďat
Dva týdny, zpočátku ve znamení sluníčka a potom návratu chladného počasí, přesto nalézáme další a další jarní kytičky. Kočičky začínají kvést. Užíváme si přípravy na Velikonoce, setí semínek i skákání z pařezů…
29. týden
V pondělí ráno nás přivítala zima, tak jsme se na chvíli schovali dovnitř, kolem deváté jsme posvačili a vydali se ven, šla s námi i Terezka, co k nám má hodit na praxi, vydali jsme se bez vozíku, tak jsme si směle troufli na kopec za školkou, pak jsme odbočili u malých smrčků a seběhli z kopce kousek od koloběžky. Tam na nás čekala Sněženky, chtěla, abychom jí zazpívali a pak nás naučila velikonoční koledu. Párkrát jsme si 
skutáleli sudy z kopce dolů a už byl čas na oběd. Výletík nás unavil, tak jsme usnuli skoro hned…. po o vystřídala Marťu Péťa,… a když jsme po spaní otevřeli oči, nebyla tam ani Anička ani Péťa a nebyla to ani Terezka, byla tam veliká zaječí babička, která nám prý udělala speciální zaječí puding ke svačině, tak jsme ho rychle zblajzli a protože byl ještě čas, poctili jsme svou návštěvou ještě pláž.
V úterý ráno jsme si hráli u školky, byla docela zima – někdo hrabal lupení a někdo si maloval. Po svačince jsme začali barvit vajíčka. Zatímco se vajíčka vařila, tak jsem společnými silami rozmíchali barvy. Venku, u našeho nového záhonu, jsme si zaseli první semínka – petrželku a pažitku do truhlíku a obalů od vajíček (pak je někam přesadíme). Uvařená vajíčka jsme pak potápěli do barev – dětem se moc líbila. Za krásného slunečného počasí jsem se vydali ven – tentokrát do rokle. Nad svah v rokli jsem dětem přivázala lano, s jehož pomocí jsme šplhali na kopec. Dolů děti jezdily po zadku, někdo dokonce po břiše. Eliška kutálela dolů sudy. Velkou aktrakcí bylo skákání z pařezů a hlavně pak stavba chýše z klacků, která se i díky mamince Honzíka a Kuby, rázem proměnila v perníkovou chaloupku. Do školky jsme se vydali terénem, kde jsme museli překonávat překážky v podobě spousty klacků. Po obědě skoro všichni nakonec usnuli. Po venkovní svačince, ještě zbyl čas na hraní (a zalévání záhonu) a pak jsme se vydali domů.
Středeční ráno jsme po cestě do školky zkoumali první jarní kytičky – fialky, sněženku u cesty a krokusy v zahradě. Na hrázi jsme se zastavili, protože děti našli novou skluzavku – dlouhé betonové koryto pro odtok vody ze silnice na hrázi. Medvíďatům sjezd vydržel více než půl hodiny. Ve školce nás čekala sladká svačinka – buchta a potom jsme se pozdravili, zacvičili si na básničku Slunce a vydali do rokle, kde začala angličtina. Na děti čekala nová taneční písnička. Mezi stromy vznikla lanová překážka, která medvíďata nadchla. Také nás navštívila Sněženka, která slyšela, že by medvíďata ráda vyráběla další vajíčka. Dnes je čekala hudební vajíčka, a tak všichni dávali luštěniny do obalů od kindervajíček. Potom jsme s chrastítky doprovázeli písničku Vozilo se na jaře. Dozvěděli jsme se také, že nás Sněženka nenašla ve školce, a tak nám tam nechala vzkaz. Vydali jsme se ho najít – byl tam. Po tom, co jsme našli barvy a štětce jsme měli možnost vytvořit velké kropenaté vajíčko. Ale jak vypadá? A jak to uděláme? Po poradě jsme začali cákal barvu na papír. Koho to už nebavilo, vzal si vlastní papír a maloval si, co chtěl. Na plácek svítilo sluníčko a bylo krásné teplo. Po obědě jsme si odpočinuli, nasvačili se venku a také jsme vystřihli kropenatá vajíčka a umístili je do školky. A hurá za rodiči.
Ve čtvrtek jsme šli jen s Kubíkem, který ze zábradlí u školky vyhlížel ostatní. Medvíďata se pomalu scházela a tak jsme se s vozíkem vydali na pláž, kde jsme čekali na ostatní. Mezitím děti stavěli kuličkovou dráhu, hrad a rybníček. Když jsme byli všichni, tak jsme se přivítali a pustili se na dece do ovocného salátu, který byl k svačině. Potom nás navštívila Sněženka, se kterou jsme pozorovali kachny na rybníce a poznávali jsme kačera a kachnu. Ve fialovém pytlíčku nám přinesla kuličky, které jsme cvrnkali po labyrintu, vytvořeném v písku. Také jsme si zahráli na Kuličkového krále – házeli jsme kuličky do důlku a kdo se tam trefil získal další kuličku. Děti se rozhodly, že se vydáme k altánkové pláži a tak jsme naložili vozík a vyjeli. Na pláži pokračovalo stavění hradů, holky vařili. Připojili se k nám děti a rodiče, kteří přišli na den otevřených dveří. Také jsme řádili s lanem – přetahovali jsme se, podbíhali jsme ho a také s ním běhali. Někteří myli schody k rybníku. Když se blížila dvanáctá hodina, vydali jsme se na oběd, po kterém následoval odpočinek. Dnes ve školce poprvé spal Vojtík A. Nasvačili jsme se venku, kde zbyl i čas na hraní.
30. týden
V pondělí se nás sešlo hodně a tak jsme se po práci před školkou posilnili svačinkou a vydali se K Budkám. Cestou jsme našli deštník, který někomu ulétl, a tak jsme ho vzali s sebou. Samozřejmě pod ním chtěli všichni jít a tak se objevili i slzy. Eliška měla svůj malý deštník a tak se 
nemusela prát o velký. Deštníky se chvíli hodily, protože začalo pršet. Klasické aprílové počasí ale přineslo i sluníčko. U lavičky jsme zabočili lesní cestou do kopce, přes cestu se nahýbala borovice a tak jsme jí zkoumali, věšeli se na ní, podlézali jí. U budek jsme zkoumaly pařezy a díry, které po nich zůstanou. Hledali jsme stromy s budkami. Také nás navštívila Sněženka, povídali jsme si o jaru, jarních kytičkách a udělali jsme si dřevěnou kapelu – hráli jsme za zvuku klacíků a zpívali Já jsem muzikant a taky Vozilo se na jaře. Sbírali jsme březové větvičky, které ozdobí naší školku. Do školky jsme se vydali lesem, cestou necestou a vyšli jsme v rokli. Během cesty jsme si povídali básničky o jarních kytičkách. Ve školce jsme se Sněženkou vyrobili vajíčka „namočená“ v krupici a máku, dali si založený oběd a Marťa nám přečetla pohádku o ořešáku.
Úterní ráno jsme se s Matýskem a Kubou za deštivého počasí sešli na Okounové. Ostatní na nás čekali před ZOO (nebo cestou k ní), celkem nás bylo 15 medvíďat, 3 průvodci a Kubíkovo maminka. Také tu čekal mluvčí plzeňské ZOO Martin Vobruba, který byl náš průvodce. Šli jsme se podívat na lemury a želvy do pavilonu Madagaskar, potom jsme se podívali ve voliéře na supy. Cestou do afrického pavilonu jsme viděli třeba zvláštní plachou lišku. V africkém pavilu byl zvláštní pták s „očima princezny“, veverky, které se zrovna honily, koupajícího se nosorožce a také želvy. Jednu z nich nám Martin vyndal a my si jí mohli prohlédnout a pohladit. Cestou na svačinu jsme slyšeli divné zvuky velkých ptáků, všimli jsme si těhotné levhartí samice a podívali se na pandu červenou. U nosorožců jsme si pod přístřeškem dali svačinku a děti se pořádně vyběhaly. 
Už nás čekala jen cesta zpět, při které jsme změřili rychlost našeho běhu, pozdravili hrošíka Marušku a podívali se na lva a lvici, kteří za velkého řvaní akorát vylezli ven. Unavení jsme se vraceli do školky. Střídající se počasí a velký vítr nás pořádně unavili, ale bylo potřeba dojít na tramvaj Pod záhorskem a potom od tramvaje ke školce. Bylo to náročné, děti byly unavené, ale u všudepřítomných louží na to vždy zapomněly. Ve školce jsme se naobědvali a šup do pelíšku. Rodiče si dnes všechny děti vyzvednuli netradičně v 16h ve školce, aby se alespoň trochu vyspaly.
Ve středu jsme si v lese našli místečko kde skoro vůbec nefoukalo. Přišel se na nás podívat nový chlapeček Mareček s maminkou. Nejprve jsme měli angličtinu s Petrou, největší úspěch slavilo hledání barevných vajíček v lese a jejich počítání. Vzhledem k chladnému, větrnému a trochu i sněhovému počasí jsme se vydali do školky o trochu dříve. Ve školce nám Sněženka ukázala ulitu a chtěla vědět od jaké zvířátka je. Všichni věděli, že od šnečka. A protože byly prázdné ulitky trochu smutné, tak jsme do nich vymodelovali nové šnečky. Z fimem jsme dětem museli dost pomáhat, s modelínou to šlo snáz. Alička vymodelovala malého šnečka, který se trochu stydí a tak z ulitky vystrkuje zatím jenom svá tykadla. Někdo naopak vymodelovat šnečka, který se natáhl tak, aby byl co nejdelší.
Ve čtvrtek jsme měli ale bláznivé počasí, typické aprílové, chvilku vítr, chvilku déšť, pak dokonce sníh a sem tam i vykouklo slunce (tomu jsme také zazpívali, aby jsme ho nalákali, ale moc nám to nepomohlo). To nás ale neodradilo od procházky, během které jsme si stihli zahrát na vlka a beránky, hru jsme opakovali několikrát dokola, všichni chtěli být najednou vlci. V lese jsme pozorovali prosekaný les, povídali si o stromech, jehličí a listech, zkoušeli jsme se trefovat šiškama do stromů a pokaždé, když jsme se trefili, ustoupili jsme o krok vzad. Tak nám cesta rychle utíkala, až jsme dorazili pod stříšku „u koloběžky“, kde jsme si odpočinuli, napili a vyndali si hudební nástroje a za doprovodu flétničky si zopakovali všechny nové, jarní i nejarní písničky, povídali jsme si o Velikonocích a o tom, jaká zvířátka jsou pro velikonoce tradiční. Nazpátek už nám celkem kručelo v bříškách a tak jsme nastoupili do vlaku s desíti vagóny (tolik nás dnes bylo) a vyrazili – tradá nejkratší cestou do školky. Po obědě, pohádka, po pohádce svačinka (překvapení od maminky Máji a Jeníčka) a šup domů.