Hlavní myšlenkou lesní školky je pobyt s dětmi venku za každého počasí (samozřejmě mimo opravdové extrémy – velký mráz, vichřice…). V některých školkách tráví děti venku téměř veškerý čas a jako zázemí jim slouží maringotka či tee-pee, další školky mají komfortnější zázemí v podobě zděné budovy.
Děti pobytem v přírodě zlepšují svou fyzickou zdatnost a rozvíjí hrubou i jemnou motoriku, otužují se a upevňují své zdraví (jsou méně často nemocné, k čemuž zajisté přispívá i menší kolektiv). Zažívají přírodu a svět doopravdy a ne jen virtuálně (na PC, u televize) jak je tomu u mnoha dětí, učí se trávit čas aktivně (dnešní děti tráví čas převážně v interiérech – doma, ve školce, na kroužcích, v autě).
Při hře s přírodními materiály rozvíjí svojí kreativitu a představivost. Při pobytu v přírodě se ve skupině dětí učí spolupracovat, spolehnout se na druhého, rozdělit se, pomáhat mladším, i se trochu překonat a najít své hranice.
Lesní škola umožňuje hlavně městským dětem:
- prožít rytmus změn ročních období a přírodních jevů
- podpořit smyslové vnímání přímou zkušeností
- učit se celostně, tzn. všemi rovinami vnímání
- zažít rostliny a živočichy v jejich původním životním prostředí
- naslouchat a pomoci druhému – prožít ticho a naučit se být citlivější k mluvenému slovu
- poznat hodnoty přírodního společenství a hodnoty lidské společnosti
Původně myšlenka pochází ze skandinávských zemí, kde podobné školky existují již několik desítek let. Postupně se školky rozšířily do dalších zemí, např. v sousedním Německu dnes funguje takových školek více než tisíc.
Lesní MŠ dnes existují také ve Švýcarsku, Rakousku, Velké Británii, USA nebo v Japonsku.
V současné době procházíme procesem zápisu do školského rejstříku..
MŠMT po dva roky sledovalo činnost pilotních lesních školek a nakonec uznalo, že děti z lesních MŠ jsou srovnatelně připravené pro vstup do školy, jako děti z běžných MŠ.
Více si může přečíst v článku ze serveru iDnes zde – Lesní školky přesvědčily i úředníky.